Písně, na kterých jsem v poslední době pracoval

"Mosty hlasů" je má zhudebněná báseň, kterou jsem napsal po druhém setkání muzikoterapeutické studijní skupiny v Olomouci v listopadu 2013. Zhudebnil jsem ji o rok později. 

Mosty hlasů (2).MP3 (5640640)

"V mlčení se houpající" je má křehká báseň - napsaná tak před pěti lety. Je o něčem skrytém, čistém a tajemném, co se teprve chystá ke zrození se v našich srdcích.

V mlčení se houpající.MP3 (3325564)

Báseň "Možná" jsem napsal snad někdy zjara roku 2014 někde u Rakoveckého potoka. Zhudebnil jsem ji o rok později. Je to takový povzdech nad tendencí k uvadání a umírání, která je v tomto světě nezvratitelná. Zároveň může tato tendence být semínkem budoucího věčného života. Na což jsme úplně zapomněli.

Možná.MP3 (5773970)

Tato píseň byla napsána začátkem června roku 2015 v Karlových Varech v jednom penzionu po setkání se známými, odkud jsem si odnesl touhu po tom, aby ty naše lidské osudy už v budoucnu nebyly tak bolestivé.

Zvedá se pláč 4.MP3 (5077650)

Píseň "Dotýkat se stínů" byla napsána v Liberci koncem roku 2015. Stíny v nás nás mohou odvést daleko z naší cesty. I zavalit a utopit v žádostivých touhách. Jsou tu ale proto, abychom díky nim rostli v lásce a ve svobodě. Abychom se učili svůj vnitřní svobodný prostor láskyplně budovat a pečovat o něj. To by bez stínů nebylo možné. Když se jich správně dotýkáme, tak ve svých srdcích ve vědomí JÁ JSEM  rosteme a sílíme. Bez nich bychom byli všichni stejní, nebylo by rozdílů, nebyla by bolest a hledání, nebyla by nutnost sám za sebe se rozhodovat a prohlubovat tak své bytostné tvůrčí jádro v jeho svobodném nedestruktivním vyjadřování se. Ale často je to šílené! Že?

Dotýkat se stínů.MP3 (5290808)

Tuto píseň jsem napsal v domě u pana Urbana v Doksech koncem října 2014. Tou dobou podzimní tam obyčejně pobývám. Živý vítr - prána - životní energie - námi stále prochází. Čím více jsme si jí aktivně vědomi, tím více nás léčí, celostně harmonizuje, naplňuje smyslem, láskou, chutí tvořit.

Živý vítr.MP3 (4705248)

Báseň Otokara Březiny "Hlubiny bolesti" je bolestná. Ale také plná světla  a naděje, téměř jistoty v to, že bolest má smysl. Že není samoúčelná a nesmyslná, pokud je přijata. V závěru je pak konstatováno, že možná v těchto pozemských bolestných hlubinách jsme si jako jednotlivá JÁ a TY mnohem bližší, než jsme si kdy do těch dob byli! Protože až tady jsme projeveni jako ohraničená sebe si vědomá JÁ a TY! A šli jsme sem do pozemských hmotných omezení dobrovolně. Věděli jsme, co nás čeká a jaký to má smysl!
Hlubiny bolesti.MP3 (9182426)

Báseň Otokara Březiny. Je tam opět ohnivá touha po čistotě a harmonii. Po spojování protikladů, po přijetí, smíření, odpuštění, po tvůrčím a svobodném propojení duší v radosti a lásce.

Když nebe vaše okna ozáří (2).MP3 (5,5 MB)

Zjara roku 2014 jsem se toulal lesem okolo Bukovinky nad Křtinami. V houštinách kolem Rakoveckého potoka ještě ležely zbytky sněhu. Ale Slunce už mělo svou sílu! V meditačním stavu jsem dával dohromady tyto verše. Snažil jsem se propojovat vnitřní vnímání sebe s přírodou okolo. S jarem, s nadějí. Během takových lesních putování a psaní se nacházím ve stavu uvolněného, ale usilovného a blaženě tvůrčího a pokorného třídění nápadů, které vycházejí odněkud mimo tento čas a prostor, ale i z něj. "Jasmíny" jsem pak ještě dodělával dlouho a učil se je hrát a zpívat. Tedy vždy, když jsem k tomu našel čas, fyzickou sílu, vhodný vnitřní stav a klidné místo. Někdy trvá dlouho, než se mi podaří všechny tyto podmínky naplnit tak, aby tu byly přítomné najednou. Někdy je potřeba pro jejich zajištění něco udělat. A taky už jsem stár!

Ve stínu jasmínů (2).MP3 (6626188)

Na jaře 2015 jsem seděl na kamenných otlučených schůdcích do vody u Olšoveckého rybníka v Jedovnici, a napsal jsem nenápadnou báseň "Prostým okem". Je o cestě k přijetí toho, co je nevyhnutelné, o tom, že v budoucnu bychom měli dospět k tomu - něco obětovat - nikoli pod tlakem a z donucení, a pak to obrečet, ale věřím, že se budeme rozhodovat k vydání svých nashromážděných vnitřních lidských hodnot svobodně a nezištně tak, abychom tím něčemu nebo někomu prospěli. Tak jako kdysi vznešené a dlouhým vlastním vývojem zušlechtěné bytosti "Trůnů" nezištným obětováním své substance vůle položili základ k našemu silovému fyzickému tělu. Přijetí a smíření se je výchozím bodem této budoucí schopnosti.

Prostým okem.MP3 (4590310)

"Mé tělo" je zhudebněná báseň Miládky Bartoňové. K narozeninám mi byla mi darována útlá knížečka "Sebekřísení", ve které jsou nádherné básně. Opět v Jedovnici v malém pokojíku v penzionu na náměstí jsem během nedělního dopoledne dne 1. kvěna 2016 dvě básně z této knížečky s co největší pokorou uchopil. Toto je jedna z nich.

Mé tělo.MP3 (4688530)

Druhá zhudebněná báseň Miládky Bartoňové. Je o srdci, o zdroji.

Ty srdce.MP3 (3854702)

Hudba k básni Otokara Březiny "Moje matka" přicházela velmi plynule a samozřejmě. Jakoby byla někde přichystaná a já ji jen vzal a přenesl sem k nám. Při hlubším ponoření se do této básně jsem nalezl hodně hlubokých rozporů. Na jedné straně vnímání matky jako pokorné pracovité služebnice Boží, na straně druhé jako omezující faktor vlastního života, která zanechala jen smutek a možná i zášť? Spojeno dohromady v jednom vjemu je docela husté a snad i působivé. Možná spíše velmi reálné? 

Moje matka (2).MP3 (8715148)

Toto je docela dlouhá báseň - opět Březinova. S tou jsem si "hrál" tak měsíc. A stále bych řekl, že to není ono. Ale je nádherná. A jednou bude nádherná i jako píseň.

Ztracení 4.MP3 (9840712)

"Modlitba za Světlo" je báseň neznámého autora. Udělal jsem k ní refrén a do něj jsem vsadil slova "Otčenáše". Omlouvám se tomu, komu vadí samotný "Otčenáš" nebo slova "Kristus" nebo "Bůh", tak ať to raději neposlouchá. Přeji mu tímto rovněž v jeho životě hodně štěstí!

Modlitba za Světlo.MP3 (4453636)

"Archanděl Gabriel" je zhudebněná báseň svatého Jana od Kříže. Refrén, který zazní jen uprostřed jednou tam křičím beze slov. Přijde mi to dobré, no.

Archanděl Gabriel4.MP3 (3752720)

A ještě jednou svatý Jan od Kříže. Také o Ježíšovi. Velmi jemná a křehká věc.

Když se přiblížila chvíle.MP3 (3852194)

Toto je má báseň. Je o hřejivě blažené někdy i bolestné samotě, která je zároveň propojená se vším. Než začala naše fyzická těla více tuhnout, tak jsme žili v duchovním světě. Tu vzpomínku si někde v sobě pořád neseme. Více méně bolestivou vzpomínku na to, jak jsme se propadali hlouběji a hlouběji, ztráceli jsme jasnozřivost a další schopnosti - třeba schopnost ovládat živly - omezení narůstala. Nedá se s tím dělat nic jiného, než to přijmout. Projít tím. Protože to je nezbytný úsek našeho bytostného vývoje, bez kterého bychom nemohli jít dál. Uprostřed noci bychom měli rozsvítit své Světlo v duchovním srdci, které lze pocítit na pravé straně hrudi, pokud se tam soustředíme. Víceméně o něčem podobném a více podrobněji a výstižně je i výše visící báseň Otakara Březiny "Hlubiny bolesti".

V otevřené samotě 4.MP3 (5042960)

Tato "populární píseň" je má zhudebněná báseň, kterou jsem psal při jedné z prvních návštěv Křtin v nádherném rozpoložení po meditaci v chrámu "Jména panny Marie" ve Křtinách, kdy jsem se následně procházel lukami a lesy okolo chrámu, až jsem "skončil" na takzvané "Radostné cestě". To je cesta nad Křtinami, která je lemována jakýmisi zděnými zastaveními s nádhernými plastikami s výjevy ze života Panny Marie a Ježíše. Tehdy jsem nevěděl, že tam taková cesta je, ale najednou jsem se na ní ocitl. Kvetl zlatý déšť a ovocné stromy a další keře okolo. Všudypřítomná vůně byla velmi živá a naplňující! Jednotlivé verše přicházely skoro samy, prožitky se měnily v obrazy, a ty následně ve slova v krásném tvůrčím rozpoložení. Děkuji za ty chvíle!

Jsem rámem obrazu 4.MP3 (5,7 MB)

První báseň Otokara Březiny, kterou jsem zhudebnil. Čisté jitro je o niterných hlubinách duše, kde už jsme bez ega. Kde vnímáme svou zem jako součást sebe, kde i nepřítele vnímáme jako posla Božího, který má svůj úkol - kladením překážek do našich cest nás má vést výše, nenechat nás ustrnout. A "vypořádat" se s ním lze pouze tak, že ho přijmeme. Přestaneme s ním bojovat jako z vnějším zlem, ale přijmeme ho jako vnitřního posla Božího. Tím i jemu umožníme ustat ve své práci, spočinout. Neboť naším úplným přijetím je i jeho úkol klást nám do cesty nástrahy - splněn. Nádherná báseň. Kde jsem zrovna já našel odvahu se do ní pustit, to nevím. Ale zkusil jsem to a takto to dopadlo.

Čisté jitro 4.MP3 (6066124)

Toto je báseň jednoho francouzského kněze - jmeno jsem bohužel zapomenul. Našel jsem ji asi před čtyřmi roky v samizdatové knize "Druhé čtení". Je to o smíření se, je to prosba. Je to láska. Poslední čtyřverší jsem tam dodal já.

Veď mne, sladké Světlo4.MP3 (4630852)

A ještě jedna Březinova báseň. "Slyším v duši" může připadat taková ponuřejší a příliš striktní. Je to jakýsi proslov Boha k člověku, kde On trochu vyčítá, že když Slunce mělo snahu člověka oslovit, probudit, vrátit zpátky domů, tak člověk na "svůj nástroj nesáh" - rozumím tím nástrojem sluneční paprsek vědomí JÁ JSEM v duchovním srdci člověka, kterým člověk stále náleží ke Slunci - ke Kristu - ale musí na ten paprsek "sáhnout" - tedy si ho uvědomit a toto vědomí vědomě a s vírou a pokorou prohlubovat. Tím zvyšovat svůj podíl na Království nebeském. Každý člověk je "Tváří Kristovou". Když člověčí nástroj leží ladem, tak se Bůh snaží člověka nějak "motivovat" k jeho použití. Oddělí jeho lidské vědomí na nějaký čas od Světla, od duchovního světa, aby člověk musel sám ze sebe konat pro své třeba jen pouhé přežití na zemi. Aby se v hořkosti a bolesti utrpení zastavil a podíval se konečně do svého duchovního srdce!!!

Slyším v duši.MP3 (4795946)

Má báseň "Stěny Ticha" je trochu neobvyklá. Je vlastně otázkou, jestli jsme se někdy mohli rozhodnout jinak - tedy nesestoupit do fyzických těl tak hluboko, jak jsme nyní, jestli to bylo jen na nás nebo to bylo předem nevyhnutelné, a byla to jedna ze základních podmínek našeho dalšího správného lidského vývoje?

Stěny Ticha 4.MP3 (6091618)

 

 

 

PÍSNĚ TICHA

 

Ticho je Podstatou veškerého Bytí. Čirým principem uvědomovacím. Je trvalým a neměnným pozadím všech našich radostí i smutků, pracovních i rekreačních aktivit mysli a těla i všech podob lenosti.

Ticho je tu neustále přítomné. Je neviditelné a nadané oživující  tvůrčí silou. Prostupuje veškerý pohyb, který z něj vyvěrá a do něj se vrací. Do Ticha. Do našeho pravého Domova. 

Ticho nelze zrušit, přesunout, opustit, prodat, pronajmout, vypnout, spálit, darovat nebo vyhodit do odpadkového koše. Nelze mu utéci. Stejně tak, jako nelze utéci své vlastní podstatě.  Utéci sobě samému. Lze se jím jen nechat naplnit a dle jeho zákonitostí tvořit.  Tvořit slova a texty, tóny a hudbu, barvy a obrazy, předměty z hlíny, kovu, ze dřeva.

Ticho lze zatančit, zarecitovat, zazpívat, zahrát na jevišti. Osobitě, bytostně jej vyjádřit. A pak se do něj zpátky ponořit a sdílet s ním svůj výtvor.

Ponořit se třeba písní.

Do Ticha. Do sebe. Do otevřených lidských srdcí. Ponořit se vědomě a s láskou.

Přijaté vracet. V jiné formě, v jiném světelném odstínu. V jiném záblesku Ticha. V tom svém.

Proto "Písně Ticha".

Zkusme Ticho vnímat jako říční proud. My jdeme po břehu a těšíme se z vůně vody ve slunečním svitu. A až přijde čas, tak se opět staneme Vodou.

Štítky

Nebyly nalezeny žádné štítky.

Novinky

Otčenáš automatickou kresbou od paní Marie Šalátové - Krystové

26.07.2015 16:16
Nabízím vážným zájemcům modlitbu OTČENÁŠ v archetypálních tvarech předanou technikou automatické kresby  paní Marii Šalátové - Krystové  ve dnech 28 - 29. května 1996. Celý cyklus se skládá ze 14ti obrazů. Originální velikost jednotlivých kreseb je ve formátu A1. Obrazy překládají původní...