Krůpěje radosti, potoky bílých snů - roztřepené na okrajích - na koncích přecházející v prostor křemičitých souvětí.

Zpěněná a chladná voda podzimního dne se v letu chvíli zastavila.

Čistota a nevinnost jsou dávnýma  očima Země.

I bez křídel Jsme!