Básně

První báseň jsem napsal ve druhé třídě. Jednoho sobotního rána. Když maminka myla okno v mém pokoji. Byl jsem z toho ohromně nadšený! Z objevu, co se dá dělat se slovy. 

Báseň líčila osud mouchy, která stále narážela na okenní tabuli, zoufale bzučela, ale ven se jí vyletět nedařilo. Nakonec vylétla.

V dalších letech jsem místy pořád něco psal. Hodně mi to pomáhalo v procesu vypořádávání se s obtížnějšími vnitřními stavy nebo životními situacemi. 

Od roku 2000 jsem nalezl svůj způsob psaní. Píši v meditačním nastavení a snažím se používat tradiční slova v jejich pravém významu. Snažím se cílit na Vědomí, na Srdce, ne vířit mysl a emoce. 

Básně by se daly nazvat "Nebojovnými a nevášnivými". Snažím se, aby v nich bylo přítomné to základní nezbytné Ticho, tak jak ho ve vzácných chvílích mohu prožívat.

Petr Kopejska